EKKR

Seznamuje s biogeografickou diferenciací krajiny v geobiocenologickém pojetí, jejími aplikacemi a se základními zákonitostmi fungování krajinných systémů. Klade důraz na vegetační stupňovitost, hydrické a trofické řady, skupiny typů geobiocénů (STG), mapování krajiny, diferenciaci přírodního (potenciálního) a aktuálního stavu geobiocenóz, stupňe antropického ovlivnění, ekologickou stabilitu (ES), funkční potenciál a význam geobiocénóz, ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK) a péči o ně, kostru ekologické stabilty (KES) a na jejím základě následně návrhem územního systému ekologické stability (ÚSES).