Barokní malířství a sochařství ve Slezsku

Přednášky seznamují studenty s barokním malířstvím a sochařstvím ve Slezsku, jehož uměleckohistorický vývoj je přes narůstající zájem stále dosud nedostatečně začleněn do celkového obrazu uměleckého dění v českých zemích. Území historického Slezska, které po několik set let představovalo významnou součást českého státu, charakterizovala značná teritoriální rozdrobenost, která spolu s konfesijní roztříštěností a dalšími faktory vedla k tomu, že přes silné vazby k Čechám a Moravě, měl zdejší vývoj do značné míry svébytný uměleckohistorický vývoj, spočívající v odlišném akcentování stylových poloh. Výklad se soustředí především na postižení uměleckohistorického vývoje v oblasti malířství, sochařství a částečně i v oblasti architektury na teritoriu, z něhož se po prusko-rakouských válkách konstituovalo tzv. Rakouské, potažmo české Slezsko (zahrnující i oblast Hlučínska). Současně je přihlíženo i k problematice vývoje umění na území Dolního Slezska (vratislavské sochařské dílny, nástěnná malba) a pruského Horního Slezska (Jemielnica, Rudy Wielkie ad.). Výklad je doveden do nástupu klasicismu a rozšíření osvícenských myšlenek na konci 18. století.